Nookie byla vždycky velkou obdivovatelkou festivalu Sziget.
Loni si poprvé splnila sen jet se na něj podívat, letos byla dokonce
vybrána jako oficiální "posel" festivalu v Rusku. Takhle shrnula své
dojmy:
Mávat
srbskou vlajkou na Bregoviče, skákat z deseti metrů na trampolínu,
tančit maďarské národní tance, vylézt na stěnu se zavázanýma očima,
zaplavat si v davu na Die Antwoord a The Pretty Reckless, účastnit se
běhu na Parkway drive a házet dredama na Sum 41, pařit s DJm až do rána,
naučit se několik černošských kroků, odvázat se na Sigur Ros a hned na
to na Muse, napsat tajné přání na stěnu "Before I die", nechat se
posypat barvou od špiček prstů u nohou po konečky dredů, spát ve stanu i
pod širákem, vidět, jak lidé souloží všem na očích, objevit geniální
nápoj chai, malovat pusou, nic nedělat a vítězit, vidět Siu naživo a
najednou se líbat, objevit spoustu zajímavých no name umělců, žít bez
wi-fi, prohlédnout si Budapešť, shlédnout akrobatický balet Romeo a
Julie, pít Cuba Libre z kýblu, štípat dříví v sombréru, vidět, jak se
líbají dva černí gayové, tančit s Chilanem na hudbu kapely ze Zimbabwe,
slamovat na "Bullety", sníst vegetariánský burger, kulturně poslouchat
beebop, pochopit, že Rusové tu jsou, sakra, jenom kvůli Leningrad,
potkat se s Dudem, znovu se přesvědčit, že Chuck je boží borec, skákat
do objetí s každým z těch sta tisíc (čert ví, kolik jich tam vlastně
vůbec bylo!) lidí jako blbec: left-left-left-left,
right-right-right-right. Navštívit Sziget!
Na tomhle festivale
jsem se octila už podruhé. Minulý rok jsem jsem dostala velkou chuť
prožít festival jako divák, a to pokud možno zahraniční. Vybrala jsem si
Sziget, protože je maximálně multižánrový a trvá celý týden. Čas pak
rychle utíká. Budapešť je navíc nádherné město. Pravda, viděla jsem jí
jenom zběžně, ale jako doplňující argument to stačí.
Účastníci
festivalu se dělí na ty, kteří bydlí ve městě na hotelu, a na ty, kteří
přebývají ve stanu. Stanové městečko - to je kapitola sama o sobě.
Takové souřadné a vystrojené konstrukce jsem v životě neviděla. To platí
pro celou oblast, vyzdobenou nejrůznějšími vlajkami, hamaky a nábytkem.
Je možné usídlit se dál od do rána hlučících skupin, ale i blíž k
centru dění. Byli jsme tam i tam. Víc se mi to líbilo v centru. Stan si
můžete postavit i u kterékoliv scény, a to bezplatně.
To je
drsný, říkáte si. Ale já byla tak vyšťavená, že bych usnula i na
subwooferu. Jestli se nezadařilo za tmy, tak se například nad ránem
neúspěšní spáči vydali lehnout si na trávu před hlavní stage. Teď si
můžete představit Našestvije a jen se zašklebit. A pokud bych měla v
porovnávání pokračovat, tak bych vypíchla, že je na ostrově slušné
množství zdrojů vody plus míst, kde se můžete vodou nechat polít. V
třicetistupňovém vedru je něco takového přímo spása. Ale ten největší
rozdíl - úžasný vynález, zdobící 21. století - je zakrytá plocha před
stagí! Aleluja! Proto si tu nedáte ani bahenní lázeň za deště, ani
nezvednete mrak prachu, když tančíte v totálním suchu. Až tahle opatření
přijmou naše festivaly, osobně zulíbám toho, kdo za to bude zodpovědný!
A co se týče přenosných, nebo snad dokonce zděných toalet, tak o tom
radši pomlčím.
Ještě něco málo o každodenním životě. Abyste na
festivalu mohli platit, je nutné mít přívěšek, náramek nebo obyčejnou
kartu, na které si převedete peníze, ať už ve své, nebo místní měně.
Tenhle systém značně eliminuje fronty, které prakticky neexistují. Co se
cen týče - jídlo seženete za 300 - 600 rublů, pivo asi kolem 200. Super
je, že ceny pití jsou všude stejné, ale u jídla se liší.
Co
se týká ostatní infrastruktury, to je taky samostatná kapitola. Na
festivale jsou místa, kde si můžete dát telefon na nabíječku, úschovny
kamer a dokonce na jednom místě poskytují i psychologickou pomoc.
Nonstop otevřený obchod, kde prodávají všechno, od jídla po stany. Velké
množství informačních stánků, kde ti vše trpělivě a super-zdvořile
ukážou na pláncích, pokud je potřeba. A ještě jedna radost - podařilo se
mi ztratit telefon, který se během půl dne objevil ve ztrátách a
nálezech. Dokonce jsem našla místo, kde mi vytiskli lístky pro zpáteční
cestu. Nevycházela jsem z údivu.
Každodenním půvabem - to je
nakonec to, co je na festivalech nejkrásnější - byla atmosféra. Sziget
dělá čest své přezdívce "ostrov svobody". Míchají se tu všechny jazyky
světa, vyznání, sexuální orientace, na jeden týden se ze všech stávají
bratři a sestry. Neznalost angličtiny ostatním nijak nezabraňuje vám
porozumět. Taková atmosféra skutečně vznikla na tak barevném základu.
Například na hlavním stagi mohou v jeden den hrát Sum 41 a David Guetta a
lidé si zapaří na oba stejně. Ta smíchaná barevnost trvá po celý
festival. Nebyla jsem schopná spočítat, kolik stagí tam bylo. Dělí se
podle zaměření. Je tam World Stage, kde hrají skupiny a orchestry ze
všech koutů světa, jejich hudba je obohacena jejich národním koloritem.
Europe Stage prezentuje evropskou část. To je jediná spojitost, kterou
hudba zde prezentovaná měla. Objevila jsem tam skupiny Rein (švédský
industrial punk) a Mothers Cake (rakouský progressive rock). Na té samé
stagi jsem poprvé slyšela skupinu Brutto. Dále je reggae stage, tribute
stage, Volt stage - malinká, ale hlasitá. Tam, pokud jsem to správně
pochopila, prezentují místní interprety. A další vystoupení se
organizují u táboráku. OTP Bank stage a 38 stage svou atmosférou
připomínají rockový klub. Skvěle jsem si tam zapařila na "Bullety"*, The
Pretty Reckless, poprvé jsem si naživo poslechla Bad Religion, objevila
jsem Fidlar. Letos se také objevila (a možná jsem jí jenom loni
nenašla) stage s jazzem a klasikou.
Speciální zmínku si
zaslouží místo s názvem "Pláž". Přes den se tam všichni opalují a vody
Dunaje přitom tvoří ostrov oddělený od bouřlivého života na festivalu. V
noci pak hrají ve stanu, kde zároveň promítají různé psychedelické
záběry, odvážní DJs trance až do samého rána. Dost lidí se tam chodilo
vyspat. Velmi neobvyklé místo, co se atmosféry týče. Ochutnala jsem tam
kouzelný nápoj chai, který si teď často dělám i doma. Recept je
následující: pět krabiček kardamonu, sedm lžic černého čaje, pět
hřebíčků, jedna tyčinka skořice, jedna lžíce čerstvého, nadrobno
nastrouhaného zázvoru a jedna lžíce anýzu. To všechno zalijte litrem
vody a 750 ml mléka. Jestli si nápoj přisladíte cukrem nebo medem, je na
vás. Dohromady to pak všechno uvaříte na mírném ohni. Jakmile nápoj
začne bublat, přiklopíte ho pokličkou na pět minut a necháte dojít.
Další
velmi hlasitá stage je Telecom electronic beat arena, na které hráli
DJs z celého světa a lidi tancovali až do čtyř do rána. Všichni se tam
scházeli poté, co ostatní stage skončily svůj program. Obecně se dá
říct, že jakmile headlineři dohrají poslední notu, mění se ostrov na
jeden obrovský mejdan. V každém baru hraje nějaký DJ, a musím říct, že
se Evropani umí skvěle bavit. Každá skupina kamarádů měla nějakého
maskota, tolik nejrůznějších kostýmů jsem v životě neviděla. Želvy
ninja, obří kondomy, chlapi v Boratových plavkách... V jeden okamžik se
skupinka mimoňů vrhla k úplně cizímu člověku, který byl převlečený za
ovoce, a volala na něj: "Banana!" Neurčitá banda v baletních sukních,
nejrůznější zvířata, zelenina a ovoce, vojenské maskování, všechny tyhle
krásné temné síly obsazují barové židle, shlukují se a tančí, vykřikují
a zpívají ve všech uličkách Ostrova svobody, přesouvají se z jedné
párty na druhou.
Všichni hodně pijí a kouří, ale přitom jsou
ukáznění. Velmi mě překvapilo, že jsem nebyla svědkem ani jednoho
konfliktu, ani jsem nepotkala někoho, kdo by měl vodku i v očích a házel
na ostatní ramena. Jako kdyby se všechno naladilo na pozitivní vlnu a
oslavu života. Byl to pohádkový svět, který vrací víru v lidstvo. Právě
proto jsem upřednostnila život ve stanu před luxusem hotelu, abych se
neochudila o noční atmosféru Szigetu která je podle mého názoru tím
nejhlavnějším headlinerem celého festivalu.
Kromě nočního
opojení a koncertního života je zde ještě různorodý svět denní zábavy.
Například cirkus jménem Magic Mirrors, kde se odehrává mnoho divadelních
a tanečních představení. Největší dojem ve mě zanechal soubor Limbo a
černí homosexuální tanečníci. Byl to zkrátka pavilon, kde se dělo vše -
tanec, divadlo, hrály orchestry, odehrávaly se performance.
Pro
zodpovědné účastníky festivalu byl připraven interaktivně-zábavný
program s úkoly, po jejichž splnění jste dostali razítko. Pokud jste
navštívili všechny lokace a posbírali razítka, stali jste se váženým
obyvatelem Ostrova svobody a získali jste možnost vstupu na další
zajímavá místa Szigetu, které by se při volném vstupu těžko provozovaly.
Vzhledem
k nabitému kulturnímu programu je nemožné stihnout všechno za jediný
týden. Různorodost programu je opravdu ohromující, a i když stihneš jen
polovinu, odjíždíš v bláznivém rozpoložení z toho, kolik jsi toho viděl,
slyšel a dělal. Tak příjemně strávený čas jsem nezažila, jak byl rok
dlouhý. Tohle byl vskutku nejlepší zážitek celého léta.
*Nepodařilo
se mi zjistit, jakou skupinu tím myslí, nabízí se Bullet For My
Valentine, ale pokud mi google nelže, tak ti tam hráli loni, nikoliv
letos.
