Možná si někteří z vás budou ještě pamatovat, že kdysi Slot
sepisovali (respektive, Cache sepisoval) takové, dalo by se říct, tour
deníčky. Je to už několik let, co je psát přestali a nahradili je
nejprve vlogy a posléze instagram, ale Slot se nějak zachtělo
zavzpomínat a rozhodli se s fanoušky znovu podělit o zážitky, které na
ně čekali při jejich vůbec prvním vystoupení na festivalu Našestvije.
Našestvije, 6. července 2008
Pravděpodobně
vůbec nejrozjetější festival živé ruské hudby, kdo by nechtěl být jeho
součástí. Celých šest let naší existence jsme se snažili na něm
vystoupit. Měli jsme šanci v minulém roce, ale pro Naštěstvije 2007 to
neklaplo. V podstatě se neodehrálo. Zato letos si všechno sedlo.
Proto
teď sedíme v Moskvě a posloucháme zprávy z prvních dvou dní. Náš bude
den číslo tři. Ty zprávy připomínají hlášení z nějakého vojenského
tažení. Minimálně je to válka s polem v období přírodních kataklyzmat.
Déšť, déšť, déšť, nedá se dojet, nedá se odjet, nedá se nic dělat.
Zkrátka, horko těžko jsme si uchovávali víru, že slunce určitě vyjde,
jakmile vyjdeme na scénu.
Třetí den ráno jsme vstali a uviděli
zase to samé - déšť a šedivou clonu mraků až k horizontu. Ale bylo
rozhodnuto, že hrát se bude při jakémkoliv počasí. Šli jsme na to. Moje
cesta vedla přes přenos na O2 TV. Než jsem tam dorazil, měl jsem boty
úplně promočené. Ponožky a tenisky jsem si během vysílání sušil na
světlometu. Naštěstí hřál tak akorát, aby nic neshořelo. Potom za mnou
dorazili Ljoša Gollandec a Dudu a vyrazili jsme za ostatními.
Ve
městě jsme koupili několik balíků celofánu, abychom si vyrobili
návleky. Míra opatrnosti tohle jednání zcela ospravedlňuje. U vstupu nám
řekli, že vstup pro muzikanty je dočista rozježděný a máme proto jet
společným, což znamenalo jet k pódiu přes celé pole. Z pole se stala
oranice posypaná stany a lidmi. Bahna bylo po kolena.
Tříhlavý
drak v dáli hrál najednou tři různé písně od tří různých skupin.
Najednou se z té kaše vyčlenil syrový drajv skupiny Salvador. Salvador
Vdáli, jestli mě chápete.:) Zpátky k věci, byla to jediná skupina,
kterou jsem si fakt chtěl poslechnout. Ne snad proto, že by ostatní
skupiny nestály za pozornost, ale protože jsem je naživo ještě nikdy
neviděl. Hraje jim to fakt skvěle. Takoví akustičtí Soulfly. Hudba i
hlas se vás dotýkají. Jako kdyby Max Cavalera zpíval čistým hlasem. Má
to šťávu a dobře se to poslouchá. Měl jsem z toho radost.
Najednou
přišla skupina povědomých lidí. Bla bla bla, nějaké rozhovory a tak
dále, a pak už na nás přišla řada. Všichni vystupují bez zvukové
zkoušky. Zkrátka se připojíš a jedeš. Jen párkrát jsme praštili do
nástrojů. Říká se tomu one shot soundcheck, pokud vás to zajímá. Hmmm,
tak mě napadá, koho by asi tak tohle mohlo zajímat...
Hrajeme
první píseň a najednou - vyšlo slunce! Věděli jsme to. Věřili jsme. V
pátek na zkoušce, když bylo jasné, že se blíží meteorologická
katastrofa, Nookie řekla: "Na nás bude svítit slunce." Řekla to naprosto
vážně. I já jsem si to tak v hlavě nastavil a nakonec jsme to tak
cítili všichni.
V tomto pozitivním znamení jsme odehráli
desetipísňový set. Jako vždy říkám "respekt" pro naše fanoušky, že
přijeli a přivezli bannery. Pokaždé vidíme, že jste s námi, a bušíme do
toho s dvakrát takovou silou. Fakt nás to těší. Přišel za námi po
koncertě Megahertz (pozn. Anton, jeden z manažerů Slot) a řekl, že co se
týče návštěvnosti, byl to pro alternativní scénu toho festivalu určitě
rekord a že se přišlo podívat i dost lidí od hlavní stage. Takže příště
jdeme rovnou na hlavní!
Žádné komentáře:
Okomentovat