Pamatujete dřevní časy MySpace? I Slot tam kdysi měli profil a Cache na něm vedl tour deníček. Bohužel se mi z něj podařilo zachovat jenom dva překlady, ale zase lepší něco než nic.:)
Konečně jsme dorazili do Vladimiru. Už podruhé. Poprvé jsme toto
město navštívili v roce 2006 spolu s nikdy se neusmívajícími Neversmile a
dalšími emo skupinami.
První překvapení pro nás byl náš dobrý
přítel a řidič autobusu Ruslan, který nyní pracuje s Amatory, ale
zničehonic se objevil v Moskvě. Megaherz (náš manažer) který tohle
všechno zařizoval nám nic neřekl, takže to pro nás bylo skutečně velké
překvapení, že Ruslan bude na téhle cestě naším řidičem - místo někoho
neznámého. A i když jsme celou cestu v podstatě prospali, všechno bylo v
pohodě. Mluvili jsme spolu během přestávky a v odpočívací místnosti a
taky si zahráli air-hockey. Vyprávěl nám o tom, co všechno už s Amatory
zažil.
Všem se nám chtělo hrozně spát. Na místě jsme měli být v
10 hodin ráno, pro některé z nás to bylo velmi brzké vstávání - Gene
spal jenom hodinu a půl kvůli party, já spal jenom čtyři hodiny kvůli
skutečně dlouhému sexu... Zkrátka všichni usnuli a vzbudili se až ve
Vladimiru, který na nás už netrpělivě čekal...
Klub "Port" se nachází v zábavním centru. Večeřeli jsme v kavárně "Super Kuzmich". Takhle nějak Kuzmich vypadá:
Místo číšníka obsluhuje medvěd.
Na našem státním symbolu je něco prasečího.
Hala,
kde jsme hráli, byla vyzdobená jako yacht-club. Záchranářské kruhy z
různých lodí, kotvy, dřevěný nábytek, a stage byla jednoduše ve tvaru
lodního nosu. Hráli jsme přímo na lodi. Mohli jsme zparodovat nějakou
scénu z Titaniku.
Ale stage byla taky příliš malá. Jeden krok
doprava nebo doleva a napálíte to přímo do vedle stojícího muzikanta.
Dokonce ani udělat krok dozadu nebo dopředu nebylo možné. Nemohli jsme
ani dát stojan od mikrofonu před bicí, protože bych ho sejmul jenom tím,
že udělám krok zpátky. A také se začíná stávat skoro tradicí, že
hrajeme v klubech, kde je před stagí přímo v centru haly sloup.
Po
zvukové zkoušce byla autogramiáda. Během ní jsem se snažil otvírat oči
co nejvíc to šlo, protože jsem nechtěl na fotkách vypadat unaveně.
Doufám, že se mi to povedlo. Fanoušci nám přichystali spoustu
překvapení, jako například nástěnné noviny. Mimochodem, kde vůbec
jsou?... Chtěl jsem udělat nějaké fotky a... Sakra, vůbec nevím, kam se
mohly podít... Jekatěrina K@tenok,
která vždycky chodí na naše akce v Ivanovu a vždycky mi něco dává, mi
dala dárek k nadcházejícími novému roku. Snažil jsem se přijít na to, co
by to mohlo být za šperk... Nevíte někdo? Každopádně to byl skutečně
drahý dárek... Chci říct, že nám nemusíte dávat tak drahé dárky. Jestli
chcete, vyrobte nám suvenýr, bude to víc než dostačující. A ještě lepší
bude, když přijdete na koncert nebo autogramiádu, protože to je nejlepší
dárek.
Byla tam spousta lidí z Ivanova a Moskvy. Naši
fanoušci z Kostroma také slíbili přijet, ale neviděl jsem je tam. Obě
holky, které nafotily cover našeho CD 4ever přišly - Julia z předního
obalu a Ela ze zadního obalu. A taky Elka s koláči a Bob Clockwork, náš
bodyguard a... Nemůžu vyjmenovat všechny.
Pak po nás nějací
kluci chtěli, abychom na náš poster napsali divnou frázi, něco jako
"život pro zloděje" nebo "život zlodějům" pro jejich kamarády, kteří
jsou ve vězení. Nookie řekla, že nic takového psát nebude. Ale Dudu to
napsal. Možná to někomu přinese něco pozitivního.
Před námi
hráli dvě předskakující kapely, obě velmi rozdílné. Už jsme si zvykli na
to, že nám předskakují emo skupiny, zejména ve Vladimiru. Ale ta druhá
skupina hrála něco jako Motorhead se silným vlivem punku. To bylo docela
nečekané. Ale pro změnu přece jen ne špatné. Pamatuju si, že když jsme
hráli v Kazanu, naše předskakující skupina hrála nefalšovaný grind-core.
Pak
přišla řada na nás. Ze začátku bylo všechno v pohodě, ale pak jsem si
všiml, že se Nookie chová divně. Celou dobu se snažila si se mnou
prohodit místo, což na tak malé scéně nebyl zrovna nejlepší nápad. Během
"Triniti" se k lidem otočila zády a přestala zpívat vprostřed refrénu.
Nechápal jsem, co se děje. Najednou jsem viděl, jak kolem mě prolítl Bob
a kopnul nějakého chlápka do zubů. Začali se rvát a nikdo nevěděl, co
dělat... Zejména když se Bob choval takhle, muselo to mít nějaký závažný
důvod. Ukázalo se, že už od začátku koncertu stál ten debil vedle
Nookie a dovoloval si až moc. Neustále se jí snažil chytit za cokoliv na
co zrovna dosáhl, pořvával na ní nějaké sračky a dokonce se jí pokoušel
stáhnout sukni. Nevím, co ještě dál na ní zkoušel, ale určitě to bylo
vážné, když kvůli tomu přestala zpívat. A když jsme se prohodili, nikdo
se mě nepokoušel za nic chytat. Vypadalo to, že objekty bez sukně toho
chlápka neinteresujou a určitě jsem ho musel moc zlobit tím, že jsem si
na sebe žádnou nevzal. Bob na celou věc pár písniček dohlížel a všechno
se uklidnilo. Nakonec to bylo skvělé. Vladimir na nás čekal dost dlouho,
aby byl navnaděný, a doufám, že byl i spokojený. Ti nejméně trpěliví
přijeli i na naše koncerty do Moskvy, ostatně není to tak daleko, jenom
180 kilometrů. Ale ne všichni a ne vždy je taky možnost se na naše akce
do Moskvy dostat. Takže bylo super, že jsme se konečně všichni sešli.
Nevím už, co dalšího bych napsal. Můj mozek odmítá vydat další
informace. S Dudu se vracíme zpátky a já chci spát. Zítra tohle všechno
pošlu. A jestli tohle čtete, znamená to, že "zítra" je pro vás dnes, a
pro někoho to už vlastně může být i včera...
Žádné komentáře:
Okomentovat